Venezia Shlomo: V pekle plynových komor

„Až doted’ jsem to nikomu nevyprávěl. Je to tak tíživé a děsivé, že mluvit o tom, co jsem viděl, mi stále dělá potíže…“

Autentické svědectví někdejšího člena židovského sonderkommanda v Osvětimi – jednoho z mála těch, kteří osvětimské peklo přežili, a jediného, kdo podal ucelenou pravdivou výpověď o smrticí mašinérii, které musel sloužit. Shlomo Venezia se odvážil otevřeně popsat i ty nejděsivější stránky své „práce“ a vynesl na světlo šokující podrobnosti, jež odhalují spáchaný zločin v celé jeho obludnosti. Jak konstatuje spoluautorka knihy Béatrice Prasquierová, Veneziovo svědectví je historický dokument, který vrhá světlo na nejtemnější stránku našich dějin.

„Čítávám výpovědi mnoha lidí, které deportovali, a pokaždé mě jejich slova uvrhnou zpět do života v táboře. Avšak kniha Shloma Venezii tak činí s dvojnásobnou silou… Ted’ již s přesností víme, jak byli tito lidé odsouzeni ke svému ohavnému úkolu, tomu nejhoršímu ze všech: pomáhat při svlékání a vstupu do plynové komory všem deportovaným, kterým byla při selekci určena smrt, a následně jejich mrtvoly – propletenec těl, která se ještě nedávno zuřivě zmítala – dopravovat ke spalovacím pecím. Členové sonderkommanda pomáhali proti své vůli katům a byli proto téměř bez výjimky zavražděni, stejně jako ti, které předtím odváděli do plynových komor.  Síla zde předkládaného svědectví vyplývá z naprosté poctivosti jeho autora, který vypráví pouze o tom, co sám viděl, a nic nevynechává – ani ty největší ohavnosti, ztělesněné barbarským esesmanem zodpovědným za krematoria, ani popravy bez jakýchkoli průtahů či nepřetržitý chod plynových komor a spalovacích pecí… Svými prostými slovy probouzí Shlomo Venezia k životu vychrtlé tváře s vysílenými, odevzdanými a často vyděšenými pohledy, tváře všech těch mužů, žen a dětí, se kterými se setkal poprvé a naposledy.“

Simone Veilová

Shlomo Venezia, nar. roku 1923 v Soluni v Řecku, v rodině, jejíž kořeny sahají do Španělska a Itálie, byl v jednadvaceti  letech deportován do Osvětimi-Brzezinky,  kde byl zařazen do židovského oddílu sonderkommanda. Tato kniha je výsledkem série rozhovorů, které proběhly mezi Shlomem Veneziou a Béatrice Prasquierovou v Římě mezi 13. dubnem a 21. květnem 2006 a při nichž asistoval historik Marcello Pezzetti.

„Shlomo Venezia byl soukolím stroje, jehož úkolem bylo drtit lidské životy. Patří proto k nepočetným přeživším, kteří mohou promluvit coby „absolutní“ oběti, tonoucí v davu zapomenutých tváří, jež nebyly zachráněny dílem náhody či výjimky.  Jeho svědectví přesahuje akt paměti. Je historickým dokumentem, který vrhá světlo na nejtemnější stránku našich dějin.“

Béatrice Prasquierová

„Jak přežít v pekle, kde je člověku jediným obzorem okamžik, kdy bude sám zabit? Každý deportovaný přichází s vlastní odpovědí na tuto otázku. Mnozí se spolu se Shlomem Veneziou domnívají, že bylo třeba přestat myslet: „Celý ten zločin byl tak nesmírný, že prvních deset nebo dvacet dní jsem byl permanentně v šoku. Ale pak člověk přestane myslet.“ Každý den by raději zemřel, a přesto každý den bojoval o přežití.“

Simone Veilová

224 stran, pevná vazba, č. b. ilustr.