Friedler Eric, Siebertová Barbara, Kilian Andreas: Svědkové z továrny na smrt

Historie a svědectví židovského sonderkommanda

Členové zvláštního židovského oddílu, známého jako „sonderkommando“, byli jedi­nými očitými svědky masového vraždění ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Brzezinka. Nikdo jiný – kromě pachatelů samotných – nesměl vědět, co se v osvětimské  továrně na smrt odehrává. Členové sonderkomman­da nebyli však pouhými svědky – museli vykonávat tu nestrašnější práci, kterou si lze představit, byli totiž nuceni udržovat maši­nerii smrti v chodu: prováděli přípravy pro hromadné vraždy nevinných obětí, statisíců lidí, včetně dětí a žen.
Pomáhali při svlékání lidí před jejich vstupem do plynových komor, dopravovali je­jich mrtvoly do pecí krematoria nebo je pálili na hranicích a odklizovali jejich popel. Protože však úkolem továrny na smrt ne­bylo jen vraždit, ale i vytěžit ze zavraž­dě­ných, co se dalo, museli vězni zvláštního ko­manda mrtvolám nejdříve vytahovat zla­té zuby a stříhat vlasy. Šaty, peníze, šperky, zubní zlato, vlasy a dokonce i popel mrt­vých – to vše přinášelo nacistickému státu zisk. Kromě toho čistili plynové komory, skládali a třídili šaty, prádlo, boty a ostatní věci po mrtvých.

Někdy se stávalo, že se museli zúčastnit i přípravy vraždy vlastních rodičů, ženy, brat­rů nebo sester a potom je spálit.
Každý, kdo se zdráhal, byl okamžitě zavražděn.
Většina z nich nepřežila. Sonderkommando nesměl nikdo opustit živý, všichni museli pracovat tak dlouho, až buď zemřeli vysílením nebo byli prostě ubiti a nahrazeni dalšími vězni.
Někteří umírali dobrovolně – aby unikli hroznému osudu, vrhali se do plynových ko­mor nebo se nechali zastřelit.
Mnoho vězňů zvláštního komanda upad­lo do apatie a beznaděje. Ale ne všichni byli ochotni kapitulovat a zemřít bez boje. Od října 1943 plánovala skupina uvnitř zvláštního komanda povstání. Tito muži věděli, že tím snížili vlastní šance na přežití na mi­nimum. Tyto vězně držely při životě spo­leč­né plány a  naděje, že se budou moci krvavě po­mstít alespoň na některých nenáviděných esesácích a že povstání zvláštního komanda se stane historickou výstrahou před ma­so­vou genocidou…
V letech 1942 a 1945 přidělily jednotky SS k této speciální skupině vězňů celkem více než 2100 mužů, z nichž osvětimské utrpe­ní přežilo pár desítek.
Příslušníci sonderkommanda prožívali nevýslovná psychic­ká muka. Jen několik z nich nalezlo sílu a slova, aby vydali svě­dec­­tví o tom, jak ma­so­­vé vraždění v Osvětimi-Brze­zince sku­tečně probíhalo a čím oni sami museli projít..
Pro české čtenáře je kniha přínosem ne­jen proto, že v sonderkomman­du pracovali i Češi a Slováci, ale i proto, že popisuje mimo jiné osud tzv. terezínské­ho rodinného tábo­ra, který byl součástí pří­prav na povstání.

Autorům knihy Svědkové z továrny na smrt se podařilo přimět ty, kteří přežili, aby o nepopsatelných hrůzách vyprávěli. Jejich autentická svědectví se stala základem pro knihu, při jejíž četbě tuhne krev v žilách a která ukazuje, že lidské zlo nezná žádných hranic.
Andreas Kilian, nar. v roce 1974, studoval historii a literární vědu a v sou­čas­nosti pracuje jako externí spolupracovník pro Fond nuceně nasazených pracovníků.
Eric Friedler, nar. roku 1971 v Sydney, je autorem řady dokumentárních filmů. Působil jako člen redakce stanice ARD Report v Baden-Badenu a Mohuči. Dnes je redaktorem kulturního oddělení televize NDR.
Barbara Siebertová, nar. r. 1964, vystudovala etnologii. Pracuje jako novinářka na volné noze a autorka pro televizi a rozhlas ARD.

360 stran, pevná vazba, foto