Herman Melville: BÍLÁ VELRYBA

Nové vydání jednoho z vrcholných děl americké literatury, vybavené téměř třemi stovkami klasických ilustrací amerického malíře a grafika Rockwella Kenta, které jsou s Melvillovou Bílou velrybou neodmyslitelně spjaty.
Když román roku 1851 poprvé vyšel, jeho přijetí zdaleka nenaznačovalo věhlas, jehož se později dočkal. Teprve v prvních desetiletích 20. století byla Bílá velryba znovu objevena a postupně zaujala pevné místo v kánonu světové literatury.

Vypravěč Izmael se nechá najmout na velrybářskou loď Pequod, jíž velí kapitán Achab. Běžná výprava se však brzy promění v neúprosnou štvanici: Achab chce za každou cenu najít a zabít Moby Dicka, obrovského bílého vorvaně, který jej kdysi připravil o nohu. Jeho osobní po­msta postupně ovládne celou plavbu i osudy všech, kdo se jí účastní.
Melville na půdorysu dobrodružného příběhu vytvořil dílo, které překračuje hranice svého žánru. Vyprávění o jed­né výpravě se v něm střídá s dramatickými scénami a monology, biblickými obrazy, filozofickými úvahami i pozoruhodnými výklady o velrybách, moři a velrybářském světě. Román tak otevírá otázky vztahu člověka k přírodě, Bohu, hranic poznání i lidské touhy po smyslu. Bílá velryba je románem o posedlosti a pomstě, ale také o lidské potřebě porozumět světu, který se vzpírá jednoznačnému výkladu.
Je Bílá velryba příběhem o zápasu člověka s přírodou, s Bohem, se zlem či s osudem? Touto otázkou se zabývá také doslov, který nabízí psychoanalytický pohled na mnohoznačnost románu a na odlišné způsoby, jimiž se jeho protagonisté Achab a Izmael snaží porozumět světu a nalézt v něm smysl.

Herman Melville (1819–1891) byl americký prozaik a básník, jehož dílo sahá od dobrodružných próz přes rozsáhlé romány a povídky až k poezii. V mládí strávil několik let
na moři, plavil se na obchodních i velrybářských lodích a sloužil také na americké válečné fregatě. Z těchto zkušeností později čerpal v řadě svých děl. První úspěch mu
přinesly romány Taipi (1846, česky známý též jako Ráj kani­balů) a Omú (1847, česky též jako Tulák po ostrovech), po nichž následo­valy mimo jiné První plavba (1849) a Bílá blůza aneb Svět válečné lodi (1850). Roku 1851 vydal svou nejvýznamnější knihu, Bílou velrybu, kterou věnoval příteli Nathanielu Hawthornovi. Následoval román Pierre aneb Dvojznačnosti (1852), kratší prózy jako Písař Bartleby (1853) či Benito Cereno  (1855) a posmrtně vydaná novela Billy Budd (1924). Jeho pozdější prózy se však u čtenářů nesetkaly s větším ohlasem a Melville se v dalších letech věnoval především poezii. Když roku 1891 zemřel v New Yorku, jeho tvorba byla z velké části zapomenuta. Teprve ve 20. století bylo jeho dílo plně doceněno a Melville postupně získal postavení jednoho z nejvýznamnějších amerických spisovatelů 19. století.

Rockwell Kent (1882–1971) byl americký malíř, grafik, ilustrátor, spisovatel a cestovatel. Studoval architekturu na Kolumbijské univerzitě a malířství u předních amerických umělců své doby. Významným zdrojem jeho tvorby se stala příroda odlehlých oblastí, v nichž během života po­býval – od Newfoundlandu a Aljašky přes Ohňovou zemi až po Grónsko. V jeho malbách, kresbách a grafikách se opakovaně objevují motivy moře, hor a pustých severských krajin, jejichž drsnost zachycuje s výtvarnou strohostí a výrazným smyslem pro monumentalitu.
K nejznámějším Kentovým pracím patří ilustrace k Melvillově Bílé velrybě. V druhé polovině dvacátých let vytvořil rozsáhlý soubor černobílých kreseb pro bibliofilské třísvazkové vydání v nakladatelství Lakeside Press, které vyšlo roku 1930. Jeho úspěch vedl ještě téhož roku k jednosvazkovému vydání v nakladatelství Random House, jež Kentovy ilustra­ce zpřístupnilo širšímu publiku. Jejich výrazná černobílá stylizace propojila přesnou kresbu s působivou obrazovou zkratkou a zásadně přispěla k podobě, s níž si celé generace čtenářů Melvillův román dodnes spojují.

656 stran
digitální ořízka
ISBN 978-80-88630-42-5