František Soukup: PROČ JSME NECHTĚLI RAKOUSKOU MONARCHII?

„Diktatura zločinů bez mezí a hrází“ – těmito slovy ve své vzpomínkové knize charakterizuje jeden z „mužů 28. října“, právník, novinář a sociálnědemokratický politik František Soukup (1871–1940), poslední roky panství habsburské dynastie v českých zemích a v jiných částech rakouské monarchie, kde byl po propuknutí první světové války zbaven reálné moci parlament, omezena občanská práva a nastolena vojensko-byrokratická diktatura, snažící se všemožnými prostředky zastrašovat a manipulovat občany. František Soukup, poslanec bez parlamentu, se v této éře bezpráví snažil pomáhat alespoň advokátní činností – například obhajobou obviněných před vojenskými soudy i různými jinými intervencemi. Udržoval také kontakty s podzemní organizací odboje, Maffií. Autor ve svém textu ukazuje nejen právní konstrukce, o které se tehdejší postup státních orgánů opíral (především suspenzi řady klíčových základních práv občanů), ale popisuje i množství konkrétních příkladů jednotlivých druhů perzekuce, zneužívání státní moci a zastrašování občanů, k nimž v českých zemích docházelo. Zároveň si také, především na základě pozdějších zpráv, všímá represí v Haliči, v dobývaných a okupovaných územích Srbska a Itálie, v anektované Bosně i v jiných jihoslovanských částech monarchie a ve vnitrozemí habsburského soustátí. Ze sklíčenosti a mravního rozhořčení právníka, jenž se stal současníkem bezpráví, vznikl pozoruhodný text, který autor uzavírá větou „Rakousko budiž zničeno!“. Právníkovo svědectví neztrácí ani téměř století po svém vzniku nic ze své naléhavosti a nadčasovým způsobem varuje před autoritářstvím a zneužíváním politické moci.

 

František Soukup (1871–1940) byl právník a sociálnědemokratický politik. Byl prvním českoslo­ven­­ským ministrem spravedlnosti (1918–1919) ve vládě ministerského předsedy Karla Kramáře, poslancem (1918–1920), senátorem (1920–1939), po dlouhou dobu místopředsedou (1920–1929) a po­sléze předsedou (1929–1939) Senátu Národního shro­máždění. Za protektorátu byl věz­něn. Je autorem řady článků, několika knih o dělnickém hnutí, cestopisu a rozsáhlé vzpomínkové knihy 28. říjen (1928), jejíž jeden oddíl je znovu vydáván v této knize.

 

Jan Kober, editor knihy a autor životopisné studie, působí v Ústavu státu a práva AV ČR v Praze. Věnuje se především českým, československým i středoevropským právním dějinám, jakož i občanskému, pracovnímu a ústav­nímu právu ve srovnávací perspektivě.

 

304 stran