Alexandra Saemmer: SUDETSKÉ PŘÍZRAKY

Jsem potomkem národa kolaborantů.
Jsem potomkem těch, kteří v roce 1938 podpořili své připojení k Říši.
Jsem potomkem národa, jehož dějiny jsou dodnes sevřené mezi vinou, hanbou a utrpením.
Pocházím z národa potlačovaného hněvu. Z národa, kde se zloba dědí stejně jako mlčení.
Jsem také vnučkou vojáka Wehrmachtu, který zmizel kdesi na východní frontě. Vnučkou muže, který nosil na klopě hákový kříž. A vnučkou uprchlice, o které se v rodině šuškalo, že byla zneužita rudoarmějcem a že v žilách její dcery koluje ruská krev…
Vyrůstala jsem s vědomím nejasné a neuzavřené minulosti. S pocitem, že tato minulost je zatížená něčím, o čem se nemluví.
Rozhodla jsem se pátrat v šedých zónách paměti své rodiny a zrekonstruovat její historii pronásledovanou „sudetskými přízraky“.
Výsledkem mého pátrání je tato kniha.

Alexandra Saemmer, badatelka v oblasti sociálních věd žijící ve Francii, se vydává po stopách vlastní rodiny, jejíž minulost zůstávala po desetiletí zahalená studem, mlčením a zapomněním a poznamenaná nevyřčenými rozpory. Pochází z rodiny, která žila v Auspitzu na Moravě (dnešních Hustopečích), odkud byla po druhé světové válce vysídlena.
Autorka se pokouší rekonstruovat osud svých prarodičů v době před odsunem i během války. Pátrá po tom, zda její dědeček skutečně sdílel nacistickou ideologii, zkoumá okolnosti jeho skonu na východní frontě, snaží se objasnit tajemství původu své matky a rozkrýt záhadu zmizení svého strýce. Vydává se přitom do „šedých zón“ dějin – tam, kde se osobní paměť střetává s archivními fakty, kde se rodinné legendy rozcházejí s historickou realitou a kde se hranice zla a dobra nezřídka stírají….
Vedle archivního výzkumu a rodinných rozhovorů autorka využívá i nečekaný zdroj: faceboo­kové skupiny a internetová fóra potomků sudetských Němců, kde se kolektivní paměť znovu utváří – často v napětí, emocích a protichůdných výkladech.
Vzniká tak podmanivý „knižní puzzle“ – intimní i analytický zároveň. Příběh jedné rodiny se proměňuje v hlubokou reflexi evropské minulosti, kolektivní viny i dědictví, které si v sobě neseme, aniž bychom si ho vybrali.
Sudetské přízraky jsou knihou o „šedých zónách“ paměti: o prostoru mezi vinou a bolestí, mezi fakty a jejich výkladem, mezi tím, co lze doložit, a tím, co zůstává nevysloveno.

Alexandra Saemmer se narodila ve Wegscheidu na trojmezí Německa, Rakouska a Československa. Její rodina pochází z moravského Auspitzu (dnešních Hustopečí), odkud byla po druhé světové válce vysídlena. Po studiu žurnalistiky na Univerzitě v Pasově se
přestěhovala do Francie, kde absolvovala magisterské studium a doktorát z moderní
literatury. Dnes působí jako profesorka informačních a komunikačních věd na Uni­verzitě Paříž VIII a řídí výzkumné centrum CEMTI (Centre d’études sur les médias, les technologies et l’internationalisation). Ve své vědecké práci se zaměřuje na sociosemiotiku kulturních produkcí (textů, obrazů, digitálních médií) a na digitální literaturu, jíž se věnuje také jako autorka.

 

"Chtěla jsem zrekonstruovat život svých prarodičů ve městě Auspitz (dnes Hustopeče) před odsunem, abych lépe vymezila střípky onoho Zla, které sžírá sudetskou paměť – zla, které někteří historici nazývají „vlkem“. Toužila jsem nasát atmosféru doby: opojné nadšení v okamžiku záboru pohraničí, o němž svědčí archivní záběry; onu „běžnou“, hrubou a nízkou nenávist vůči Židům ve městech i na venkově a její brutální projevy; pak ideologické vystřízlivění, především u vojáků, obětovaných po tisících na východní frontě…"

"Podávám zprávu o pátrání po historii mých sudetských prarodičů jak s jeho faktickými jistotami, tak s černými dírami, protože jejich osud, tragický a banální zároveň, je reprezentativní pro osudy dvanácti milionů Němců odsunutých po druhé světové válce z území, která jsou dnes Českem, Slovenskem, Polskem a Rumunskem."