„Herbertu Levinovi, známému kouzelníkovi z Prahy, se podařilo přežít Osvětim díky svému kouzelnickému umění,“ říká José Rodrigues dos Santos v rozhovoru pro českého vydavatele.

Rozhovor natočený 1. 12. 2021

Zdravím Vás. Mám na Vás několik otázek. Právě vycházející román Kouzelník z Osvětimi a jeho pokračování Rukupis z Březinky vypráví příběh Herberta Levina, slavného iluzionisty, známého pod uměleckým jménem "Velký Nivelli", který ve třicátých letech dvacátého století utekl s manželkou a synem z nacistického Německa, usadil se v Praze, otevřel si kouzelnický obchod a vystupoval jako úspěšný kouzelník, a to až do chvíle, kdy byl v roce 1941 deportován do Terezína a později do Osvětimi. Jak jste objevil tuto osobnost, jak jste se k Herbertovi Levinovi dostal?

Kdysi jsem byl hostem pořadu v portugalské televizi, kde vystupoval mimo jiné jeden starý kouzelník. Byl to tehdy už dvaadevadesátiletý pán, jmenoval se Werner Reich a žil v Americe. Vypravoval, že svému kouzelnickému řemeslu se naučil jakožto vězeň koncentračního tábora v Březince, kde se také seznámil s jistým kouzelníkem z Prahy, který se jmenoval Herbert Levin... Právě Levin ho zasvětil do kouzelnictví. Werner Reich mě pak navštívil u mě doma a převyprávěl mi celý příběh Levinova života. A tehdy se začal rodit můj román...

Při četbě Vašeho románu český čtenář žasne nad tím, jak důkladně jste seznámen s historickým kontextem, s poměry v meziválečném Československu, s tím, jak lidé žili v době takzvaného protektorátu Čechy a Morava. Ale nejen to. Je vidět, že jste studoval prameny týkající se života v Terezíně a Osvětimi, v románu popisujete například známý rodinný tábor, píšete o Fredym Hirschovi, líčíte vzpouru sonderkommanda a tak dále...

Ano, moje heslo zní: pátrat, pátrat, pátrat. Hodně jsem pátral, studoval, ponořil jsem se do bádání o protektorátu Čechy a Morava, abych se o té době, o tom, jak se tehdy žilo, dozvěděl co nejvíce. Psát historický román znamená rekonstruovat určitou dobu a místo.

Člověka překvapí, že znáte dobové reálie tak dobře, že jste do svého románu zapracoval i takové detaily jako třeba to, že po okupaci v březnu roku 1939 začala auta jezdit vpravo. Nebo zmiňujete známou kavárnu Union, slavnou Unionku, na kterou už dnes zapomněli i mnozí Pražané...

Tady opět platí: pátrat a pátrat. Jak říkají Angličané, ďábel se skrývá v detailu. Když píšete historický román, nejdůležitější jsou detaily. Co tenkrát lidé jedli? Jak žili? O čem mluvili? Čím žili? Právě tyhle okolnosti, tyhle detaily jsou pro historický román nesmírně cenné. Číst román je jako cestovat v čase a prostoru. Čtenář najednou není v Praze nebo v Ostravě roku 2021, ale ocitá se v Praze a v Terezíně roku 1939. O to mi jde.

Měl jste nějaké spolupracovníky, nějakého historického poradce, který Vám při práci pomáhal?

Ne, pracuju sám. Já rád objevuju a pátrám, bez toho by potěšení z práce nebylo úplné...

Navzdory tomu, že jste důkladně studoval prameny, Kouzelník z Osvětimi je především beletristické dílo, je to román. Dokážete říct, kolik je v něm "pravdy" a kolik "fikce"?

Kvalitní, zdařilé beletristické dílo, tedy fikce, je ve skutečnosti pravdou oděnou do hávů lži. Příběh pražského kouzelníka Herberta Levina je pravdivý. Nemůžeme samozřejmě znát veškeré detaily jeho života, a úlohou fikce je tyto detaily stvořit. Nicméně ani tyto "vymyšlené" detaily nejsou vlastně smyšlené, protože odpovídají tomu, co tehdy zažívali Levinovi současníci, především čeští a českoslovenští Židé. Takže fikce se v posledku nakonec stává zase především "pravdou".

Jakou roli sehrálo kouzelnictví v Levinově životě, především v době, kdy byl zavřený v koncentračních táborech?

Když se Herbert Levin dostal z Osvětimi, nemluvil moc o tom, co tam zažil. Řekl, že přežil díky kouzlům a kouzelnictví. To potvrdil i Werner Reich, který s Levinem sdílel stejný barák. Mým úkolem coby romanopisce tedy bylo románově rozpracovat, jakým způsobem se mu podařilo díky jeho umění uniknout smrti. Tady je na místě připomenout jednu věc, jedno téma, které je v románu klíčové: každý ze školy ví, jaké byly ideové a intelektuální kořeny nacismu, mám na mysli rasismus, nacionalismus, antisemitismus, eugeniku, tzv. rasovou hygienu apod., ale nesmíme zapomínat, jak významnou úlohu hrála také esoterika a okultismus. Víte například, že za protektorátu nacisté zcela vážně plánovali, že se ve Škodovce budou zkoumat a využívat "magické paprsky" Thórova kladiva? Jak ukazuju v románu, tyto a podobné mystické představy sehrály v holocaustu významnou roli. Hlavní hrdinou knihy je kouzelník, přesněji řečeno iluzionista, který ví, že magie, kouzla, jsou jen iluze. Potýká se ale s lidmi, s nacisty, kteří jsou na rozdíl od něj přesvědčeni, že magie je něco skutečného, oni totiž v magii hluboce věří. Jakým způsobem Herbert Levin "zmanipuloval" jejich víru, jejich představy, aby si zachránil život? Mimo jiné o tom vypráví můj román. Ale víc nebudu prozrazovat...

 Jste autorem mnoha knih, a když jste dopsal román Kouzelník z Osvětimi, prohlásil jste, že to pro Vás byla ta nejtěžší práce. Proč?

Když jsem se začal zabývat tématem této knihy, uvědomil jsem si, že realita holocaustu byla mnohem horší, než jak ji literatura obvykle zobrazuje. Důvod je nasnadě: realita holocaustu je tak strašlivá, že literatura, mám na mysli především beletrii, ji nevyobrazuje celou, protože čtenáři nejsou připraveni na to, aby ji strávili, aby ji přijali v celé její nahotě. Jenže pro mě je fikce, a literatura vůbec, prostředkem k tomu, abychom vyprávěli pravdu, literatura je nástrojem pravdy. V tom je její síla – ukazovat pravdu. Jak ale lze ukazovat poctivě pravdu, když čtenáři nejsou připraveni na to, aby četli o tak strašlivých věcech, jako je holocaust? Proto byla práce na tomto románu tím nejtěžším, do čeho jsem se jakožto spisovatel kdy pustil. Chtěl jsem vylíčit pravdu, a nic přitom neskrývat. Jestli jsem uspěl, to už posoudí čtenáři...

S jakým úspěchem se Váš román setkal v Portugalsku? Dočkala se kniha překladu do jiných jazyků?

Kouzelník z Osvětimi a poté i Rukopis z Březinky, který na Kouzelníka navazuje, se v roce 2020 staly nejprodávanějšími romány v Portugalsku. Zatím vyšel francouzský překlad, teď vychází finské a české vydání a chystají se další...

Díky za rozhovor.