Greenová Niamh: Deník matky na pokraji šílenství

Sympaticky ztřeštěná Susie, která má dvě děti, čtyřletou Katie a dvouletého Jacka, ve svém deníku popisuje zkušenosti a zážitky, které jsou důvěrně známé každé ženě, jež se rozhodne opustit slibně se rozvíjející kariéru a zůstane s dětmi doma „na plný úvazek“. Přesvědčuje se, že být doma s dětmi byla ta nejlepší volba a role ženy v domácnosti  je skutečně vznešené poslání (nikoli nevděčná dřina), neustále si dává předsevzetí, že se konečně začně věnovat vznešených koníčkům a že bude číst kvalitní literaturu (nikoli pokleslé časopisy a bulvární plátky), snaží se nemyslet na to, že z jejího vztahu k manželovi (jehož podezírá z nevěry) se poněkud vytratila romantika, potýká se s tchyní i s vlastními rodiči (což je boj, který nelze nikdy úplně vyhrát),  a především per­manentně bojuje s nejrůznějšími pokuše­ními…

Výsledkem je „strhující bláznivý výlet do chaosu rodinného života (Irish Times)“ a bestseller, jehož se Velké Británii dosud prodalo přes sto padesát tisíc výtisků.

Niamh Greenová žije spolu s manželem a dvěma dětmi v kraji Wexford. Když zrovna nepíše, je ženou v domácnosti, nicméně důrazně tvrdí, že si žádný deník nevede a že Susiin příběh je založen na rozsáhlém antropologic­kém výzkumu – který ovšem nezahrnoval niko­ho z autorčiných přátel, rodiny, dalších ma­mi­- nek, zkrátka nikoho, kdo by ji znal. Deník matky na pokraji šílenství je její prvotina.

-------

ukázky:

23. ledna

Díky té reorganizace šatníku pociťuji téměř zenový klid a můj život dostal nový smysl. Zaplnila jsem čtyři obrovské černé pytle zbytečnostmi z dob, kdy jsem ještě byla matkou, která příliš nedbá na vzhled. Tedď jsem konečně připravená následovat příkladu Liz Hurleyové a proměnit se v bohyni ve smetanově bílých a dokonale padnoucích svetřících s výstřihem do véčka. Jenom si ještě musím dokoupit zbrusu novou garderobu a terénní auto, zhubnout nějakých patnáct kilo, nechat si napíchat botox a najmout si alespoň pět chův – pak bude má proměna opravdu dokonalá…

-------

1. září

Po osmi týdnech, dvou dnech a třech hodinách, které jsem strávila sama s Katie a Jackem, je ze mne prakticky pouhý stín mého původního já. Až na to, že s tím stínem to bohužel není tak docela pravda. Zapracovala tu totiž jakási krutá vesmírná ironie a já díky nadměrné konzumaci jahodových nanuků naopak tři kila přibrala. Ovšem je bez debat, že trpím onou oblíbenou chorobou nejrůznějších celebrit – duševním vyčerpáním. No vážně, mám velmi silný pocit, že budu muset každou chvíli vyhledat psychiatra.

Naštěstí se Katie už zítra vrací zpátky do školky, takže tedď budu sama doma s Jackem a budu mít spoustu času, abych si s ním pěstovala ten správný vztah (což je prý u druhého dítěte šíleně důležité, jinak hrozí nebezpečí, že z něj vyroste masový vrahoun, který jednou všechny své kolegy v práci pokosí jediným máchnutím sekerou). Budu mít taky spoustu času, abych se mohla věnovat nějakým těm koníčkům náležitě rozvíjejícím osobnost…

Slavnostně slibuju, že odolám pokušení, nevrhnu se hned na časopis Heat a nezhltnu jeho obsah na posezení, ačkoli přímo umírám touhou zjistit, co že je nového s Britney a Kevinem.

A taky slavnostně slibuju, že budu trávit ty nekonečné hodiny, kdy nebude co na práci (no dobře, tak alespoň tu hodinku a půl, kdy bude Jack přes den spát), vyvíjením nějaké naplňující a povznášející činnosti ve stylu Oprah Winfreyové. Nebudu se jenom tak poflakovat po obchodech v centru, abych nějak zabila čas, jako jsem to dělala vloni.