banner

Úvod »» Étienne de La Boétie: Rozprava o dobrovolném otroctví


        

Étienne de La Boétie: Rozprava o dobrovolném otroctví

img

 

Číslo produktu: 98
Výrobce: Rybka Publishers
běžná cena 188 Kč
naše cena bez DPH: 154 Kč
naše cena s DPH (10 %):
169 Kč

Rozprava o dobrovolném otroctví

ISBN: 978-80-87067-27-7

104 stran, pevná vazba

Proč vlastně lidé souhlasí se svým vlastním zotročením? Proč na ně přistupují? Proč dobrovolně, ba ochotně slouží? Proč poslouchají a podporují zlou vládu, která ve společnosti vždy tvoří pouze mizivou menšinu? Proč si sami vytváří své vlastní tyrany? Proč si volí své neštěstí?

Jak je možné, že lidé bojují za své zotročení jako za svou spásu?

A jak se mohou (tedy jak se my můžeme) vymanit z okovů oné masochistické slasti, z okovů, které nás dnes možná svírají ještě pevněji než v době vzniku La Boétieho Rozpravy o dobrovolném otroctví?

Výjimečně prozíravý, ba prorocký text napsaný před téměř pěti sty lety, který dosud nebyl přeložen do češtiny, přináší pronikavou úvahu s nadčasovou platností o podstatě tyranské vlády a poddanství. Její autor, jenž je nejvíce znám jako blízký přítel proslulého francouzského esejisty Michela de Montaigne, jako první myslitel v dějinách evropského myšlení obraci naruby tradiční představu o vztahu mezi vládcem a ovládaným, mezi pánem a rabem. Nezaměřuje se totiž na analýzu moci, mocenského aparátu, nýbrž vychází z vůle pokořeného, z jeho chtění: ovládaný není pasivní obětí v rukou despotického tyrana, nýbrž sám chce být ovládán.

Rozprava o dobrovolném otroctví vznikla roku 1549 a v tištěné formě vyšla poprvé v roce 1576.

VYBRANÉ CITACE:

„Jak je možné, že tolik lidí, městeček, měst a národů častokrát snáší vládu jediného tyrana, jenž se nemůže prokázat jinou mocí než tou, kterou mu sami tito lidé svěřili; jenž jim může škodit pouze do té míry, jakou jsou oni sami ochotni strpět; jenž jim může ubližovat pouze v případě, že oni sami se mu raději podřídí, než aby se mu protivili. Zajisté je to věc vskutku zvláštní, a přitom tak běžná, že by nad tím měl člověk spíše smutnit nežli žasnout – miliony milionů lidí bídně posluhují a ohýbají hřbet nikoli proto, že by je k tomu donutila síla větší než oni, nýbrž pouze a jedině proto, že je patrně okouzlilo a zmámilo jméno jednoho, jehož se nemusí ale bát, protože je sám, ani ho nemusí milovat, protože s nimi zachází nelidsky a krutě.“

 

„Co vede všechny tyto lidi k tomu, aby se nechávali okrádat, zbídačovat a týrat?… Co je to za obludnou nectnost, když si ani nezaslouží být zvána zbabělostí, když pro ni ani nelze najít dosti ošklivé jméno, když sama příroda popírá, že ji kdy stvořila, a jazyk se ji zdráhá pojmenovat?“

 

„Kde by [tyran] vzal tolika očí, jimiž vás špehuje, kdybyste mu je neposkytli vy sami? Jak by nabyl tolika rukou, jimiž vás ubíjí, kdyby si je nebral přímo od vás? A odkud má nohy, kterými zadupává vaše města do země, když ne od vás? Cožpak vás ovládá ještě nějakou jinou mocí než tou, kterou jste mu vy sami svěřili?“

Řekli o knize:

„Originalita – a troufalost – Rozpravy spočívá v tom, že její autor otázku otroctví zkoumá „zezdola“, tedy že vychází z vůle pokořeného, z jeho chtění, nikoli „seshora“, tedy z perspektivy moci, jak to učinil nedlouho před ním Machiavelli. Prvotní je totiž vůle otroka.“

Jacques Felician

„…Toto dílo je mikrokosmem revoluce… Zvěstuje to, co v později prohlásí Godwin, Stirner, Proudhon, Bakunin a Tolstoj: Je to ve vás, nikoli někde vně, vy sami tím jste. Lidé by neměli být svázáni vládou, nýbrž jako bratři spojeni. Bez vlády – v an-archii.“

Gustav Landauer (z knihy Revoluce, 1907)

„Situaci utiskovaných nemůžeme srovnávat se situací, kdy silnější přímým násilím omezují slabšího, nebo většina ovládá menšinu. Ve skutečnosti menšina utlačuje většinu, a to pomocí klamu, který kdysi dávno vymysleli a rozšířili chytří lidé – na základě tohoto klamu se lidé kvůli malicherných výhodám připravují navzájem o výhody veliké, jako je svoboda, a vystavují se bolestnému trápení. Původ tohoto klamu objevil a popsal před čtyřmi sty lety francouzský spisovatel Étienne de La Boétie ve své Rozpravě o dobrovolném otroctví.“

L.N. Tolstoj

„La Boétieho Rozprava nabízí protilék na neduhy hédonistické etiky pozdního kapitalismu.“

Radovan Baroš