|
Jiná tvář odbojové činnosti skupiny bratří Mašínů
ISBN: 978-80-87067-80-2
344 stram, čb. foto
Recenze Petra Zídka (Lidové Noviny):
Svědomí Mašínů
20. června 2009
HISTORICKÁ LEKCE
dnes o knize Miroslava Kačora
Svědomí hrdinů Naši předci se před sto lety vášnivě přeli o smysl českých dějin. My se dnes stejně ohnivě přeme o smysl odbojové činnosti bratří Mašínů. Posledním výstřelem ve válce o Mašíny je kniha ostravského filmového dokumentaristy Miroslav Kačora Svědomí hrdinů, kterou nedávno vydalo nakladatelství Rybka Publishers. Kačorova kniha je již šestou, která se činnosti skupiny bratří Mašínů věnuje. Předchozí publikace bratry přímo heroizovaly (Ota Rambousek, Jan Novák), jejich autory byli členové rodiny (Zdena Mašínová s Rudolfem Martinem a Barbara Masin) nebo měl autor k bratrům zjevné sympatie (Jan Němeček). Kačorova kniha je první, která je psaná z protimašínovských pozic. Argumenty a fakta, které přináší, jsou silné a měli by se s nimi seznámit všichni příznivci našich bratrů.
Hrdiny Kačorovy knihy nejsou Mašínové a jejich společníci, ale ti, které oni sami považují za „collateral damages“: policisté Oldřich Kašík a Jaroslav Honzátko, účetní národního podniku Kovolis Jaroslav Rošický, které zabili, a hasič Jan Lecián, jehož zmrzačili. S pomocí svědectví rodinných příslušníků a dalších pamětníků i archivních dokumentů Kačor vrací těmto lidem tvář a ukazuje, že také oni byli lidmi z masa a kostí, kteří měli svůj příběh, své rodiny a děti. To je velmi důležité, protože v předchozích knihách jsou oběti Mašínů většinou redukovány na pouhá jména, bezvýznamné figurky přisluhovačů komunistického režimu, které byly v zájmu spravedlivého boje odpraveny. Kačor ukazuje také to, že považovat je za opory represivního systému – a to i ony dva příslušníky SNB – je přinejmenším sporné.
Autor se neomezuje na portréty obětí, ale velice podrobně na základě dobových dokumentů, policejních a lékařských zpráv, výpovědí chycených členů skupiny i pozdějších sebeprezentací Mašínů a Paumera rekonstruuje násilné činy skupiny. Ukazuje, že ve výpovědích Mašínů jsou vážné rozpory a že některé události pravděpodobně proběhly trochu jinak, než oni sami dnes tvrdí. Proč museli tři lidé zemřít a jeden být zmrzačen, když jiní setkání s Mašíny přežili, ptá se autor. „Kašík, Honzátko, Rošický a Lecián se pachatelům buďto postavili na odpor nebo alespoň, jako v případě Honzátka, neprojevili dostatečnou bázeň před odbojáři. Proto následoval trest. Trest smrti. Ne obavy z prozrazení, protože pak by museli stejně naložit i s osádkou sanitky, ale vlastní ego vede Ctiradovu ruku s dýkou a Josefův prst na spoušti.“
Miroslav Kačor také shromáždil dokumenty, které ukazují, že dva starší členové skupiny, strýc Mašínů Ctirad Novák a milenec jejich matky Zbyněk Roušar, byli eufemisticky řečeno kontroverzní postavy. Novák např. v létě 1945 působil jako šéf koncentračního tábora v Javorníku, kde byli drženi místní Němci. V červenci 1945 nechal svévolně zastřelit dva německé chlapce ve věku 15 a 16 let, kteří se nedopustili ničeho horšího, než že utekli z nuceného zaměstnání.
Spor o smysl českých dějin vypovídá dnes více o společnosti počátku 20. století než o dějinách středověku a národního obrození, které byly předmětem disputace Masaryka, Pekaře a dalších. Podobně tomu bude v budoucnosti s dnešním sporem o Mašíny, v němž jde mnohem více o českou společnost prvních postkomunistických let než o odboj v 50. letech.
***
Ne obavy z prozrazení, ale vlastní ego vede Ctiradovu ruku s dýkou a Josefův prst na spoušti
Petr Zídek, redaktor Orientace
V knize Svědomí hrdinů autor ukazuje odvrácenou tvář odbojové činnosti bratří Mašínů a jejich společníků, která dodnes názorově polarizuje českou společnost. Vrací se k činům, které skupina spáchala počátkem 50. let minulého století na československém území. Na rozdíl od ostatních publikací zabývajících se touto tematikou Miroslav Kačor nabízí pohled z „druhé strany“: Poprvé promlouvají potomci, příbuzní a blízcí těch, kteří se stali nepřímým terčem některého z násilných činů dnes oslavovaných a vyznamenaných odbojářů. A také poprvé promlouvají dosud nezveřejněná fakta: autor rekonstruuje události na základě svědectví a dosud nezpracované kriminalistické dokumentace (výpovědí obviněných a svědků, pitevních protokolů obětí, fotografií z místa činu atd.).
Jak se ve skutečnosti odehrály ony známé události, při nichž byli zabiti Oldřich Kašík, Jaroslav Honzátko a Josef Rošický a vážně zraněn Jan Lecián?
Kdo a jací byli ti, kteří se podle bratrů Mašínů v nesprávnou dobu ocitli na nesprávném místě?
Jak hodnotí odboj Mašínů lidé, kolem nichž prošla reálná, nezvratná smrt? A jak jej máme posuzovat my?
Mají být Mašínové opravdu za své činy vyznamenáni?
Kniha vznikla na základě stejnojmenného filmového dokumentu, který dosud nevysílala žádná televize.
Režisér a scenárista Miroslav Kačor (nar. roku 1950 v Šenově) je autorem více než čtyř stovek scénářů k filmům a audiovizuálním pořadům různých žánrů. Do povědomí televizních diváků se zapsal řadou dokumentů a několika dokumentárními cykly. Mezi nejznámější patří projekty Zapomenuté výpravy a Osudové okamžiky, které vyšly i knižně.
„V letech 1993 až 2006 vzniklo několik dokumentů a publicistických pořadů přibližujících divákům tzv. kauzu bratrů Josefa a Ctirada Mašínů. Všechny bez výjimky se víceméně stavěly na stranu obhajoby jejich činů. Můj naivní pokus využít možnosti svobody výměny názorů, kterou zaručuje Ústava a pluralita v programové skladbě ,apolitických‘ televizí, a natočit dokument s odlišným pohledem na věc, vyzněl naprázdno. Žádná z televizních společností a výrobních skupin neměla o projekt zájem. Na kontroverzní téma, rozdělující národ, není možné prezentovat, ani tolik let po sametové revoluci, názor jiný než ten divákům po celá léta servírovaný. A tak námět na dokument, kde bychom dali slovo i potomkům obětí ,hrdinů‘, chvíli poletoval jako cár papíru mezi dramaturgy, aby se nakonec cárem papíru opravdu stal, přestože příprava byla kvalitní, důkladná a téma jistě divácky zajímavé.
Audiatur et altera pars. Budiž slyšena i druhá strana. Tato demokratická samozřejmost je pro nemalou část českých médií takřka neznámá. Čestné výjimky potvrzují pravidlo. Zůstal jsem se svým projektem sám a nejednou si uvědomil, že jsem asi jediný, který může. A když je člověk jediný, který může, tak musí. Projekt jsem chtěl za každou cenu realizovat, a tak jsem hledal pomoc v nezávislých sférách. Našel. Filmový dokument vznikl. Těžce, s minimem finančních prostředků a s obrovským nasazením všech, kteří se na něm podíleli. A na základech osmadvacetiminutového filmu vznikla tato stejnojmenná kniha, kde se pokouším sdělit čtenáři také všechno to, co se do krátké stopáže dokumentu ,Svědomí hrdinů‘ nevešlo.“
 |
