Polách Antonín: A stanu se králem

Děj historického románu, zasazeného do konce 14. století, objevuje pro čtenáře nepříliš známé a v české beletrii dosud nezpracované období ze života krále Zikmunda - později nechvalně známé "Lišky ryšavé" -, dobu jeho mládí, kdy usiloval o uherskou korunu a kdy z nezkušeného mladíka dospíval v zoceleného muže a zdatného panovníka. Který sehraje významnou pozitivní úlohu v českých dějinách.
V roce 1385 si měl mladý český princ Zikmund Lucemburský vzít za ženu dědičku uherského trůnu Marii, což se ovšem nezamlouvalo její matce, panovačné královně Alžbětě. Všemi prostředky se snažila svatbě zabránit, porušila svatební smlouvu a vyhnala mladého prince do Čech. Vbrzku vpadlo české vojsko pod vedením Zikmunda a jeho dvou bratranců, moravských markrabat Jošta a Prokopa, do Uher a vynutilo si svatbu. Zikmund ale nebyl jediný, kdo si dělal nárok na uherský trůn. Do Uher vtrhl také neapolský král Karel. Tehdy mladý Zikmund zakouší poprvé zradu a zklamání - moravská markrabata, jakož i bratr král Václav jej nechají na holičkách. Karel z Neapole ovládne Uhry a je korunován uherským králem.

Na jaře 1386 však došlo k dramatickému zvratu. Královna Alžběta, která se neštítila žádných prostředků, aby upevnila své mocenské postavení, dala úkladně zavraždit svého manžela, krále Karla. České vojsko vpadlo znovu do Uher a přinutilo Alžbětu vyjednávat. Ale král Václav, který jednal spíše ve vlastním zájmu, svého mladšího bratra nepodpořil a Zikmundova věc se zdála být znovu ztracena. Jenže mladý a nezkušený chlapec zatím dospěl a je schopen se bránit úkladům a intrikám, bojovat a, je-li třeba, i zabíjet. Zikmund vsadí vše na jednu kartu. Jeho zápas není prost obětí. Musí se zříct lásky mladé Anny, je nucen vypůjčit si obrovské sumy peněz a vzdát se své země - Braniborska. Jeho sázka se ale vyplatí. Je zvolen hejtmanem Uherska a konečně může uskutečnit své plány. Teprve teď se naplno rozvíjí sít intrik, úkladů, podvodů a vražd.

Zikmundův boj je nakonec korunován úspěchem. Jak to vše mladý lucemburský princ dokázal? Jak to, že vše dopadlo přesně podle jeho představ a potřeb? Kde se zrodila nenávist mezi Zikmundem a jeho bratrem Václavem? Jak zvítězil v tomto těžkém boji plném intrik a to tak, aby nikdo netušil, že on celou dobu tahal nitky?

MuDr. Antonín Polách vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Dlouhá léta pracoval jako praktický lékař na interním oddělení v Popradě, kde byl také činným členem městské rady a jedním ze zakládajících členů Českého spolku na Slovensku.

Vydal dosud tři historické romány: Stín Persepole (1990), postihující období Achajmenovské říše a jejího nejmocnějšího krále Dareia I., román Bratři ze Soluně (1995), přibližující osudy moravských věrozvěstů Konstantina, Cyrila a Metoděje, a Herodes - židovský král (1998), v němž se autor pokusil na postavě známého biblického krále analyzovat problém vzniku zla v lidském konání a politickém dění. Po rozdělení Československa odešel do Rakouska, kde dodnes pracuje na interním oddělení ve Štýrsku jako zástupce primáře oddělení.

"Byl konec. Konec nadějí, ale nejen jejich. Zikmund cítil, jak se v něm něco láme. A jak v něm roste nový cit, takový, který ještě nepoznal. Nenávist. Hrozná, neutišitelná nenávist Netušil sám, že je schopen takto nenávidět, ale pak se tomu poddal
Zikmund bude svého bratra Václava na smrt nenávidět po celý zbytek svého života. Nikdy mu neodpustí, nikdy se své nenávisti nevzdá a udělá jednou králi Václavovi z jeho života peklo na zemi. Ta nenávist ho požene i k nepředloženým skutkům, zabrání mu v střízlivém posuzování možností a tužeb, přinese mu nenávist celého českého národa a nakonec se vybije v tisících a tisících zmařených lidských životech. Ale to ještě Zikmund neví."