|
Historie jedné masové vraždy (1937-1938)
(256 stran, pevná vazba, čb ilustr.)
1500 mrtvých za den. 750 000 mrtvých za šestnáct měsíců. Velký teror. Obětí se mohl stát kdokoli. Například opilec, jehož jediným proviněním bylo, že v podroušeném stavu v nádražním bufetu postříkal vodkou obraz nějakého funkcionáře, nebo květinářka, o níž bylo rozhodnuto, že je teroristka jen proto, že prodávala květiny na hřbitově, kde byly v noci tajně hromadně pohřbívány oběti teroru.
Nicolas Werth, jeden z nejznámějších odborníků na sovětskou historii, na základě odtajněných dokumentů v archivech sovětského politbyra a NKVD popisuje průběh a mechanismus jednoho z nejstrašnějších státem řízených masakrů obyvatelstva dvacátého století – tzv. Velkého teroru v letech 1937 až 1938.
Opíraje se o nedávno objevené prameny pouští se spoluautor Černé knihy komunismu do zevrubné analýzy masové vraždy, jež dosud zůstávala do značné míry neprobádaná.
Rozkaz č. 00447 ze dne 30. července 1937 měl zůstat důvěrný. Stalin jím vyzýval k tajnému odstranění „kontrarevolučních živlů“, přičemž stanovil pro každý region kvóty zatčených, odsouzených bud’ k zastřelení nebo k deseti letům nucených prací v gulagu.
Policejní správa začala okamžitě v záchvatu soutěživosti nahlašovat překročení kvót. Každý chtěl vyhrát závody ve výkonnosti; a to zejména v Moskvě, kde efektivitou a zanícením vynikl jistý Chruščov…
Přesto se velice rychle začalo nedostávat podezřelých. Začal hon na nevinné.
Jakmile se stroj jednou rozjel, nebylo již možné jej zastavit: vyráběl stále nové seznamy podezřelých, rozhodoval o osudu „společensky nebezpečných dětí mladších tří let“ a zabíjel jako na běžícím pásu.
Opilec a květinářka, dvě oběti beze jména. Příběhem první z nich kniha začíná, příběhem druhé se uzavírá. To proto, aby tato tajná stránka dějin zůstala jednou provždy otevřená.
Nicolas Werth (nar. roku 1950), francouzský historik, pracuje jako ředitel Ústavu pro soudobé dějiny v rámci Národního centra vědeckého výzkumu (CNRS) v Paříži. Je autorem řady knih a odborných článků, mezi nejznámější patří: Stát proti svému lidu – násilí, represe
a teror v SSSR v letech 1917 až 1953 (vyšlo
v rámci Černé knihy komunismu), Moskevské procesy (1936–1938), Rusko v revoluci, Každodenní život ruských rolníků od revoluce do kolektivizace (1917–1939), Dějiny Sovětského svazu, Být komunistou v Sovětském svazu za Stalina a Ostrov kanibalů.
„Dvacet let po vítězství Velké říjnové socialistické revoluce se sovětský režim dopustil největšího státního masakru, jaký kdy Evropa v mírových dobách poznala: během šestnácti měsíců, od srpna 1937 do listopadu 1938 bylo popraveno zhruba 750 000 sovětských občanů. To představuje zhruba 50 000 poprav měsíčně, 1500 denně. Za Velkého teroru byl ranou do týla zastřelen jeden ze sta dospělých sovětských občanů. Za stejnou dobu bylo více než 800 000 osob odsouzeno k trestu deseti let nucených prací v gulagu.
Jak takovou vlnu teroru vysvětlit? Jak mohla být v přísném utajení realizována? Kdo byly její oběti a kdo vykonavatelé? Je správné hovořit o masovém zločinu, jak jsme na to už dávno zvyklí u „velkých čistek“? Sedmdesát let po třech velkých „moskevských procesech“ v letech 1936, 1937 a 1938, padesát let po „Tajné zprávě“ Nikity Chruščova na XX. sjezdu KSSS a patnáct let po otevření sovětských archivů je konečně možné přesně posoudit, čím skutečně byl Velký teror let 1937-1938 v SSSR.“
 |
