|
Brilantní románová hříčka anglického prozaika se odehrává formou dialogu mezi spisovatelem a jeho múzou. Jedno z nejambicióznějších Fowlesových děl, jímž chtěl autor zamotat hlavu všem literárním kritikům, aniž by ochudil své příznivce o nevšední čtenářský zážitek.
Spisovatel Miles Green se jednoho dne probudí na nemocničním lůžku, na nic si nevzpomíná, nerozpozná vlastní ženu a jména jeho dětí mu nic neříkají. Doktorka Delfyová společně se sestrou Coryovou léčí Milesovu ztrátu paměti poněkud kuriózní sexuální terapií. Vzrušivá terapeutická scénka je však porušena vpádem do jakéhosi zjevení neurčitého pohlaví, které se nápadně podobá dr. Delfyové a sestře Coryové, má ale punkový účes, vysoké černé boty, černé džínsy a sako a v ruce třímá elektrickou kytaru. Záhy se ukáže, že zjevení je, stejně jako zmíněná lékařka a sestra, jednou z podob polymorfní Erató, múzy milostné poezie. Ta Milese obviní z mužského šovinismu. Miles si totiž podle všeho příjemnou sexuální terapii vymyslel, své půvabné terapeuty stvořil na papíře a tím se na nich dopustil neodpustitelného autorského násilí, protože je donutil dělat věci, které by je ani ve snu nenapadly.
Celý zbytek příběhu spočívá v brilantním dialogu mezi Erató a Milesem Greenem: zatímco dráždivě odhalená múza sedí na posteli a vypráví Milesovi o svých slovutných milencích, aby probudila jeho žárlivost, objasňuje jí Miles taje literární tvorby.
To vše je ovšem jen základní dějová osnova a čtenář brzy vytuší, že zde jde o mnohem víc: o vztah muže a ženy, o vztah autora a jeho múzy, základní otázky postmodernismu, zdroje umění a samotnou podstatu tvůrčího aktu a procesu psaní. Fowlesova Mantisa vybízí k tolika interpretacím, že se zdá, jako by se autor chtěl pomstít všem literárním kritikům, jako by je chtěl odsoudit k tomu, aby si jednou provždy lámali hlavu s tím, kam Mantisu zařadit. A proto ať byla Mantisa charakterizována jako "duchaplná hříčka o sexu, tvořivosti a literárních teoriích" nebo "extrémní metarománový příběh proměňující se v parodii na metaromán" či "brilantní teoretický esej ve formě milenecké hádky", každý pokud o uchopení a definici tohoto arcidílka se nakonec ukáže jako nedostatečný. Nakonec se každý čtenář, který se nechá svést Fowlesovým uměním a nechá se vtáhnout do jeho bravurní hry, ocitne sám, naprosto osamocen, před otázkou, co si s tímto textem počít
Fascinující metafikce, o kterou žádný čtenář sledující vývoj tohoto originálního a myšlenkově provokativního autora nebude chtít přijít.
David Lodge
Mantisa je duchaplná, promyšlená a nesmírně zábavná parodie všeho možného, včetně sebe sama. Jejími vtipnými kousky, narážkami a odkazy se budete bavit celé dny Pokud se mě týče, nejlepší, co vám mohu poradit, je abyste si Mantisu přečetli.
Penelope Lively
Mantisa se snaží prozkoumat podstatu reality a tvořivosti, odcizené postupy umění, vývoj literatury k její současné sebevědomé fázi, vztah mezi mužem a ženou a ještě mnohem víc
Martin Amis
Od začátku do konce zkoumá John Fowles proměnlivý a vrtošivý vztah mezi autorem a jeho múzou. Miles Green se na více než dvou stech stránkách oddává slovním a tělesným milostným hrátkám a půvabnému mentálnímu milkování se svou múzou Erató, dr. Delfyovou a rozkošnou sestrou Coryovou. A k tomu ještě pořádná hrst lahodných bonbonků pro ty, kdo nemají v lásce určité postupy moderní literární kritiky. Fowles nešetří nikoho. Pokud vás toto nechytne, pak už nevím co jiného. Upřímná, zábavná a chytrá kniha.
Amy Sterling Casil
John Fowles (nar. 1926) je dnes žijícím klasikem anglické literatury. Mezi jeho nejznámější díla patří Sběratel (The Collector r. 1963, česky r. 1988), Mág (The Magus r. 1965, přepr. verze r. 1977), Francouzova milenka (The French Lieutenant's Woman r. 1969, česky r. 1976), Věž z Ebenu (The Ebony Tower r. 1974, česky r. 1997), Daniel Martin (Daniel Martin r. 1977), Aristos (The Aristos r. 1965) a Larva (A Maggot r. 1985).
 |
