|
Hluboce procítěné, přesto svěží a nesentimentální paměti jedné asimilované středoevropské židovské rodiny a třech generací neobyčejných žen. Zachycením životů svých předků nám autorka otevírá fascinující pohled do stále ještě neprozkoumaného světa, s jeho složitou historií, jeho nadějemi, osudnými zkouškami a tragickými konci. Sugestivní kniha oživující starý, zmizelý svět a jeho zánik.
Hledání pochopení - osobního i dějinného - tak by se dala nazvat tato poutavá biografie a působivá mnohagenerační sága. V roce 1989, po smrti své matky Franci, se Helena Epsteinová rozhodla, že probádá a znovu oživí životy tří žen svého rodu - své matky, babičky a prababičky. Podobně jako všechny děti exulantů a těch, kdo přežili holocaust, ani autorka neměla téměř žádné doklady či rodinné památky. Jediným mostem k matce a vlastní historii byla - vedle několika fotografií a dopisů - matčina dvanáctistránková rodinná kronika a její nevydaná kniha vzpomínek na dobu v koncentračních táborech. Vydala se tedy do Československa, Rakouska a do Izraele, aby tam pátrala po lidech, kteří její rodinu znali, a v knihovnách a archivech na třech kontinentech objevovala stopy příběhů, z nichž skládala bohatou mozaiku životů tří žen z jejího rodu.
Helenina prababička, švadlena Tereza, se zamilovala do křesťana, místo něho však byla provdána za židovského hauzírníka. Zhruba v době, kdy byla Židům v Rakousko-Uhersku přiznána rovnoprávnost, odchází s manželem z Jihlavy do Vídně v naději na lepší život. V roce 1890 po smrti milovaného syna ukončila svůj život sebevražedným pádem z okna. Dcera z tohoto manželství, Pepi, poté, co ve svých osmi letech osiřela, žila v Kolíně v opatrovnictví své nábožné tety Rózy.
Na přelomu století se z Pepi stala jedna z pražských "moderních žen". Zahájila kariéru ve světě velké módy, což ji zavedlo až do Paříže a do Berlína, stala se ředitelkou v módním salonu Morice Schillera a později majitelkou proslulého Salonu Weigert na rohu Spálené ulice a Národní třídy.
Pepina dcera Franci - dítě první republiky, které se těší všem výdobytkům a vymoženostem nového demokratického státu - je fascinována módou a od svých patnácti let se fakticky stává partnerkou své matky v salonu, který svým moderním přístupem pomůže postavit na nohy. Její touhy mladé dívky a sebevědomé plány a představy školené módní návrhářky nenávratně naruší a přerve nacistická antisemitská politika, která ji poprvé přivede k uvědomění, že je Židovka. Nacistické vyhlazování přežila z rodiny jediná, stejně jako její manžel, který v roce 1948, kdy na ulicích Prahy duní pochod komunistických oddílů a poslední symbol demokracie ve státě Jan Masaryk je nalezen mrtev pod oknem svého bytu, kategoricky rozhodne za ně oba i za jejich tříměsíční dcerku Helenu: Franci opouští svůj nově otevřený salon a odjíždí do New Yorku, aby do dvou týdnů opět začala šít a budovat rodině nový život.
Příběh Terezy, Pepi a Franci je pro tehdejší dobu v mnoha směrech symbolický a nabízí nám neobyčejný detailní pohled do zmizelého světa. Je to příběh, který vyvolá mohutné souznění v každém, kdo se pokouší pochopit, jak jsou naše osudy utvářeny vlastní rodinou a historií.
Autorka využívá své bohaté publicistické zkušenosti a literárně dokumentaristickou formou před námi oživuje minulost své rodiny a spolu s ní i bohatý, složitý a dnes zaniklý svět mnohonárodnostní společnosti českých zemí.
"Bohatá a sugestivní kniha oživující starý, zmizelý svět a jeho zánik."
New York Review
"Literární putování Heleny Epsteinové po stopách minulosti své matky povzbudí a obohatí naše hledání a objevování paměti."
Elie Wiesel
"Hluboce procítěné, přesto svěží a nesentimentální paměti jedné asimilované středoevropské židovské rodiny a třech generací neobyčejných žen. Zachycením životů svých předků nám Helena Epsteinová otevírá fascinující pohled do stále ještě neprozkoumaného světa, s jeho složitou historií, jeho nadějemi, osudnými zkouškami a tragickými konci. Poučná, dojímavá kniha."
Eva Hoffmanová
Helena Epsteinová napsala řadu prozaických děl a článků. Je autorkou knih Children of Holocaust (1979, v českém překladu Děti holocaustu 1994), Joe Papp: An American Life (1994), Music Talks (1987) a mnoha dalších. Je též autorkou překladu knihy Hedy Kovályové Na vlastní kůži. Pracuje v Centru pro evropská studia na Harvardské univerzitě. Žije s manželem a dvěma syny v Massachussets.
 |
