|
Kniha jednoho z nejvýraznějších českých investigativních novinářů.
Knihou ČESKÁ KOCOVINA vybočuje Jaroslav Spurný částečně z žánru, který si s ním spojujeme. Můžeme-li totiž zařadit jeho texty, tak jak je znají čtenáři Reskeptu, do nějaké žánrové škatulky, pak je to investigativní žurnalistika. Piplavá a často nevděčná, téměř detektivní práce -- chodit od dveří ke dveřím, od schůzky ke schůzce, vyptávat se stále dalších a dalších lidí, vysokých vládních činitelů, ale hlavně nenápadných zaměstnanců, mít spoustu vlastních kontaktů a ty pořád rozšiřovat, prostě komunikovat s lidmi...
Američtí novináři, kteří před třiceti lety vynesli na světlo aféru Watergate a přiměli prezidenta Nixona k rezignaci, postupovali v zásadě stejně jako jejich méně proslulé protějšky v postkomunistickém světě.
Čeští pátrači se ovšem od svých amerických kolegů liší především svými kořeny, tedy přinejmenším ti, kteří s tímto žánrem hned po revoluci začínali a patří ke Spurného generaci. Před listopadem 1989 u nás studium investigativní žurnalistiky neexistovalo. A kde vzít investigativní novináře po letech, kdy slovní spojení pátrací žurnalistika bylo protimluvem a informační technologie podléhaly přísnému dozoru? Dělali to tedy a a vesměs dodnes dělají -- lidé z různých branží -- tu inženýr, tu bývalý výrobce samizdatu, tu lingvista, tu nakladatel, tedy většinou samouci.
Jaroslav Spurný tento typ zosobňuje. Kdo jiný by v porevolučních změnách, kdy se do úřadů dostávali lidé z bývalé opozice, disentu, měl mít rozsáhlejší kontakty než člověk, který rovněž vyšel z řad "dělníků" Charty 77, z undergroundu? Bývalý přidavač u zedníků, odečítač plynu po valašských kopanicích, brusič parket v Praze a kdoví co ještě se navíc v nešvarech éry divokého kapitalismu dokázal zorientovat rychleji než žurnalista s bezproblémovou normalizační praxí. Právě lidé jako Spurný začali rozplétat propletence politických, ekonomických, kriminálních a dalších struktur. Díky nim v češtině zdomácněly výrazy jako tunelování, lehké topné oleje či deblokace ruského dluhu...
Kniha, kterou držíte v ruce, je výsledkem jakési osobní reflexe této práce a zároveň snad i relaxace od ní. V textu najdeme řadu povědomě znějících jmen osob a firem, povědomých kauz, povědomých politických střetů. Ale najdeme v něm i leckomu povědomý způsob života a uvažování. Více informací než od nejvyšších státních úředníků či z internetu je často možné získat na bázi "skutečných lidských interview" u barového pultu. Ani osobní vztahy nejsou opsány z Káji Maříka. Ale to nechme profesorům morálky a tajným službám západu i východu, severu i jihu této planety. Jaký je vlastně podíl fikce a reality ve Spurného knize? To nechť posoudí ony tajné služby a hlavně čtenáři sami.
- z předmluvy Zbyňka Petráčka
 |
